Lepší pozdě než nikdy...
....aneb, jak by řekli Švédi: "Bättre sen än aldrig..." .
Ano, pořád žiju. Ne, neumrznul jsem tady...zatím. Vzhledem ke sněhovým přeháňkám v červnu k tomu ovšem není daleko. Ale teď postupně.
Konec LOB sezóny 2016/17
Od mého posledního článku se toho hodně událo. Poté co jsem se vrátil z vrcholu letošní sezóny, juniorského MS v LOB, jsem měl smíšené pocity. Na jednu stranu jsem cítil zklamání z ne uplně povedených závodů, ale na druhou stranu kde jinde získávat zkušenosti do budoucna, než na vrcholných akcích. Zvlášť, když ještě příští rok zůstávám v juniorské kategorii. LOB sezóna ve Švédsku ovšem nekončí, tak jako většinou ČR, mistrovstvím světa, ale pokračuje dál. Před námi bylo ještě mistrovství Švédska ve Furudalu (kousek od města Mora) a pak několik oblastních závodů až do 19. března.
Zasněžené Španělsko
Prakticky hned po skončení LOB sezóny, nám soustředěním ve Španělsku, začíná OB sezóna. I když jsem poslední týdny trénoval spíše volně, nějaké volno tam chybělo a hned navázat náročným horským soustředěním nebylo asi zrovna to nejlepší...
Za "teplem" jsme tedy zamířili do okolí Madridu, na úpatí pohoří Sierra de Guadarrama, které sahá do výšky 2000 m.n.m. První den se zdálo, že si konečně užijeme trošku tepla, ale opak byl pravdou. Hned druhý den dopoledne se začalo zatahovat a na odpoledním tréninku nám počasí ukázalo, že i když jsme ve Španělsku, neznamená to, že se budeme slunit...tak začalo sněžit. Na konci března ve Španělsku a ono sněží. Podobné počasí od 0 do 10 stupňů, střídavě déšť, kroupy nebo sníh nás provázely téměř celý týden a mně bylo jasné, že si na sluníčko a teplo budu muset ještě počkat. Nejdřív jsem si myslel, že jsme jen na špatném místě, že na konci března možná v horách ještě sněží...z omylu mě vyvedla předpověď počasí: týden před naším příjezdem - 25 stupňů, slunečno, náš týden - 10 stupňů, dešťové/sněhové přeháňky, týden po odjezdu - 25 stupňů, slunečno. Holt jsme si to počasí asi přivezli sebou ze severu...
Duben a 10Mila 2017
Akcí měsíce dubna byla bez pochyby 10Mila (čti tiomila), která se letos konala 29.-30.dubna v Göteborgu. Do té doby byl ovšem duben první klidný měsíc, kde byl čas na odpočinek, dohánění školy a taky pár dní rýmičky strávených v posteli. První polovinu měsíce jsem pojal odpočinkově a zaměřil se spíše na školní povinnosti, protože jsem si uvědomil, že se vlastně blíží čas,kdy se vrátím zpět do ČR, musím se učit na zkoušky, vypracovat seminárku o 30 000 slovech...chvíli jsem z toho měl hrůzu a na jistou chvilku mě přepadla panika jak to mám všechno zvládnout (nakonec to vypadá, že minimálně tu seminárku zvládnu...zkoušky? To se teprve uvidí). V druhé polovině už jsem se ovšem začal připravovat na jeden ze dvou vrcholů klubové sezóny a vlastně i důvod proč letos běhám za BAIK. 10Mila 2017 v Göteborgu. Jedná se, společně s Jukolou (Finská obdoba 10Mily), o největší a nejznámější orienťácký štafetový závod. 10 úseků, 10 závodníků, startuje se v sobotu večer a nejlěpší štafety dobíhají v neděli brzy ráno, přes 300 štafet v mužské kategorii, noční úseky se potápí do švédských lesů jen s čelovkou na hlavě. Legendární "LÅNGA NATTEN" (Dlouhá noc) - nejdelší úsek, měří přes 15km vzdušnou čarou a nejlepší štafety na něj vybíhají zhruba o půlnoci, kdy je největší tma. Celou noc někdo dobíhá a přibíhá, celou noc se něco děje, celou noc hlasatel vykřikuje mezičasy z lesa a fanoušci jsou schopní celou noc prosedět ve spacáku, v zimě před velkoplošnou obrazovkou, kde se sem tam mihne nějaké světýlko blížící se ke kontrole. Pro normální lidi naprosto nepochopitelné, pro orienťáky srdeční záležitost a akce, které chcete být součástí.
I když se může orienťák zdát jako malý sport, při pohledu na hlavní arénu (louka, kde se nachází start a cíl) vás napadne hodně věcí, ale malý rozhodně ne. Přes 15000 lidí na jednom místě, všude stany, reklamy, velkoplošná obrazovka a do toho všeho řve hlasatel, že první štafeta a jeden z favoritů závodu dělá chybu a propadá se na 5. místo...arénou to zašumí. Prostě orienťák znamená ve Skandinávii něco trochu jiného než u nás. Vyhrát 10Milu je pro všechny kluby obrovský úspěch a s tím jak roste orienťák jako sport, tak se začínají vytvářet i téměř profesionální kluby, které se, podobně jako v hokeji nebo ve fotbale, přetahují o nejlepší světové běžce (mezi ně patří i několik Čechů) aby je získali na svou soupisku pro 10Milu. Hodně klubů už také kouká po nejlepších běžcích z juniorských kategorií, které si tak pojišťuje a vychovává do budoucna.A jak každým rokem roste konkurence, tak se zvyšují i nabídky klubů a jestliže před pár lety běžcům nabízeli 14-ti denní soustředění ve Skandinávii zdarma a proplacenou cestu, dnes už nejsou výjimkou ani finanční odměny.
Náš letošní tým samozřejmě na takovéto úrovni není a tak se náš cíl od cílů TOP klubů lišil zhruba o dvě nuly, což znamenalo dostat se mezi 100 nejlepších štafet. Cíl to rozhodně nebyl nedosažitelný i přesto, že se nám pár dní před závody tým díky zraněním a nemocím, zúžil z plánovaných 17 lidí, ze kterých se bude vybírat nejlepších 10 do "A týmu", na pouhých 10. Po prvním úseku jsme se po letu našeho rozbíhače ocitli na 20.místě, 2 minuty za vedoucí štafetou a například několik minut před jedním z velkých favoritů a několikanásobným vítězem - týmem Kalevan Rasti. Ovšem tak už to bývá, že nejlepší kluby staví své žolíky až na konec a na 10 úsekovém závodě, nehraje ani ztráta 10 minut po prvních úsecích skoro žádnou roli. Zatímco tým Kalevan Rasti pořadím stoupal, my jsme se propadali, ale stále to vypadalo na pěkné umístění. Na mě čekal 9. úsek dlouhý 7,8km. Vzhledem k naší ztrátě, která přes noc výrazně narostla, jsem vybíhal až kolem 8. hodiny a za přijemného sluníčka. Před startem jsem ještě stihnul zatleskat vítězné štafetě IFK Göteborg, která do cíle doběhla těsně před tím než jsem vyrážel na svou trať. Trať jsem "proletěl" bez větších chyb a předával kolem 90. místa, na kterém jsem štafetu také přebíral. Bohužel jsem o 2 minuty nestihnul "hanba start" (hromadný start všech úseků, které ještě nevyběhnuli do lesa), který byl poměrně brzy, a tak se do limitu dostalo pouze zhruba 90 týmů. Na doběhu a ve výsledcích poté vzniknul trochu zmatek, jak cílová kontrola ukazovala všechny dobíhající, ale už nerozlišovala jestli je to dobíhající z 8. (9,7km) nebo z 10. úseku (15,9km). Nakonec ale po sečtení všech časů jsme obsadili 94. místo, což znamenalo historicky nejlepší klubový výsledek a splnění letošního cíle. Takže TOP100 splněno, příště z toho ubereme nulu! :)
Na konci června nás čeká poslední klubový vrchol, kterým je již zmíněná Jukola. (17.-18.6.2017).
Květen/Červen - poslední lyže a začátek OB sezóny
Pomalu se dostáváme do května, který začal asi jako všechny dosavadní měsíce zde - chladně. Jediná změna, kterým se začátek května lišil od začátku března je poměr den/noc, kdy ještě ve 23h je vidět na obzoru slunce a největší "tma" je kolem půlnoci, ale spíše než tma je to takové šero. Na začátku května začínáme s mapovými tréninky, jelikož v lese už není sníh. Po zimě a stálém lyžování si na skandinávský terén zvykají i kotníky, které ten přechod z lyžařský boty do OB boty úplně nezvládly a tak jsem si hned na prvním tréninku po 10Mile dodělal kotník. Vynechávám pár běžeckých tréninku a využívám zbylého sněhu a možnosti trénovat s lyžaři ještě na sněhu, takže jsem lyže naposledy pro letošní sezónu projel ještě 9. května a to na přírodním sněhu, ze kterého tu ještě zbyl zhruba 3 km dlouhý okruh. To je v ČR asi jen těžko představitelné.
Druhý květnový víkend míříme na jih na finále Švédské ligy, což je obdoba Českého poháru/Žebříčku A, do městečka Bollnäs, kam se sjela téměř celá švédská špička jak v dospělé, tak v juniorské kategorii. V pátek byl na programu sprint. Já, jakožto dosud nebodovaný ve Švédské lize, jsem byl losován hned na začátku a vybíhal jsem jako 3. ze zhruba 100 závodníků v kategorii H20. Trať sprintu nebyla tolik technicky náročná sama o sobě, ale když musíte ve vysokém tempu ještě kontrolovat jestli neodbočujete moc brzo, jestli je kontrola ne vnější nebo vnitřní straně plotu,nebo jestli náhodou neběžíte zakázaným prostorem (ploty se tady totiž na soukromých pozemcích moc nevedou), tak už to tak mapově jednoduché nepřijde a i volba "zleva,zprava" dá mozku zabrat. Když tedy sečtu pár špatných voleb a ne uplně top běžeckou formu, tak z toho bylo slušné 60. místo se ztrátou 4 minut na vítěze, což zas tak šílené není. Vzhledem k tomu, že pro nás, co žijeme na severu, začíná bežecká sezóna až na přelomu dubna/května, zatímco běžci z jihu už trénují od března, se nedá počítat s absolutně top formou co se fyzické připravenosti týče. Holt na severu se dělají LOBy, na jihu OB. Narozdíl od ČR se ve Švédsku tyto sezóny překrývají (zatímco na jihu už začínají OB závody, na severu teprve končí LOB sezóna a začíná tát sníh), takže závodníci, kteří žijí na severu a chtějí uspět jak v LOB, tak v OB mají největší šance až na podzim, jelikož se bežeckou formou na začátku jara nemohou rovnat těm, co trénují na jihu a bez sněhu.
Dalším závodem byl sobotní middle, který jsem totálně prodal na 4. a 5. kontrole, kde jsem se připravil o lepší než 12.místo, ovšem v H20Elit2 (u nás H20B). Ve Švédsku funguje ranking systém, stejně jako v ČR, podle kterého se závodníci zařazují do výkonostních kategorií. Ovšem zatímco v ČR je ranking pouze v HD21, ve Švédsku je ranking zaveden i v kategoriích HD18-20 a funguje tak, že na závod Švédské ligy se všichni zájemci (bez ohledu na výkonnost/ranking) přihlašují do kategorií HD18Elit, resp. HD20Elit a až po přihlášení jsou na základě rankingu rozděleni na dvě skupiny - Elit1 (v ČR žebříček A) a Elit2 (žebříček B). Ovšem to, že nemáte ranking a běžíte Elit2 neznamená, že druhý den nemůžete běžet Elit1, kde se můžete pokusit nejaký ranking udělat a tak se udržet v jedničce. Pokud se v Elit2 umístíte v TOP10, druhý den se posouváte do Elit1, kde se pokoušíte nahnat nějaký ranking,který vám garantuje, že i příště poběžíte automaticky v Elit1. Za normálních podmínek, bych se svým bídným sobotním výkonem zůstával v Elit2, ale jelikož v neděli byl na programu poslední závod ligy, a běžel se stíhací závod, který byl nasazován právě podle rankingu, beželi jsme všichni stejnou kategorii. Závodníci s žádným, nebo minimálním rankingem startovali hromadně 5 minut po odběhnutí posledního "hodnoceného" závodníka z kategorie. Teoreticky kategorie Elit1 startovala stíhací závod a Elit2 za nimi hromaďák. Jelikož se pořadatelé neobtěžovali závod farstovat, tak to spíše než orienťák připomínalo zběsilý úprk lesem za tím, kdo byl zrovna první. Při cestě na druhou kontrolu mě ale zastihla krize, dostal jsem křeče do lýtek a skoro nedokázal běžet, takže jsem samozřejmě ztratil kontakt s první skupinou. Poté co jsem ještě nechal pár minut na čtyřce a šestce jsem byl psychicky opravdu na dně, ale po občerstvení jsem nabral druhý dech a rozhodl se pokračovat. Při výběhu na k9 mě křeče dostihly znovu a potom, co jsem zazdil ještě k10, 11 i 12 jsem to definitivně při diváckém průběhu zabalil.
Co bylo příčinou mých potíží v lese nevím, možná špatní strava, málo tekutin, nedostatečné rozcvičení, nebo třeba hlas těla, že potřebuje ještě více odpočinku...
...poslechl jsem a nálsedující týden vynechal jak pondělní trénink, tak úterní test na 3 km na dráze. S tréninkem jsem začal pomalu ve středu, ve čtvrtek jsem si střihnul poslední závod sprintového oblastního poháru a cítil se líp. I proto jsem se rozhodl další víkend závodit. Závod byl tentokrát "za humny" pořádaný místním oddílem Älvsby IF. Čekal nás hormadný start, na prodlouženém middlu/zkráceném longu. Hromadný start kategorie H20-21 se proměnil opět ve zběsilý úprk a tak jsem trať dlouhou 7,6 km proletěl za 42 minut s průměrným srdečním tepem 186 tep/min. Už ráno jsem hodně smrkal a po závodě se necítil nejlíp. Přikládal jsem to k pozávodní únavě...ovšem druhý den ráno jsem se probudil s ucpaným nosem a bolestí hlavy. Tak nebudu dneska závodit, vyležím to a za 2 dny jsem OK, říkal jsem si. Za dva dny nic pryč nebylo, naopak přišla teplota a já věděl, že závody na další víkend můžu odvolat. Jako naschvál se přesně ten týden, který jsem proležel v posteli, udělalo konečně jaro.
Pozvolna jsem se začínal rozhýbávat v pondělí a přes týden jsem už normálně začal trénovat. Konečně taky, těch nemocí a zranění bylo víc než bych si přál. Že je už snad vše v pořádku a já můžu začít naplno trénovat na příští sezónu, jsem si potvrdil o tomto víkendu, kdy byly závody nedaleko Luleå...teda potvrdil jsem si, že fyzicky je vše v pořádku. O mapě se to říci nedá a tak jsem sobotní long zazdil řetězcem středních chyb na kontrolách 1 - 8, kde jsem průběžně nechal asi 18 minut a v závěru ještě takových 5 přidal. Opět se mi jen potvrdilo, že i když už zde trénuji skoro rok, neznamená to, že to tady umím. Podcenil jsem dohledávky a na kontroly jsem nabíhal stylem - naběhnu tam a uvidím a odbíhal stylem - poběžím zhruba tudy a pak se chytím. A to je prostě špatně! V neděli byly na programu 5 členné smíšené štafety, které ovšem svým formátem připomínaly veřejnosti otevřený OB trénink. Každý tým mohl postavit na každý z 5 úseků koho chtěl a tak se stalo, že se na startu prvního úseku potkali závodníci z kategorií H20,21,40 a s nimi závodili na stejném úseku kategorie D12,16,21,40. Ovšem tady nešlo o umístění nebo výkon, ale spíše o zábavu, takže nakonec vyhráli všichni zúčastnění a tak to má být, je to jen sport!
Zítra začíná můj předposlední týden zde ve Švédsku a i sem už 4. června dorazilo sluníčko a počasí, které se, i přes občasné výkyvy a nenadálé sněhové přeháňky, dá nazývat příjemným. S blížícím se létem se i rapidně prodlužují dny. A když myslím rapidně, myslím tím, že tady není tma. Slunce zachází o půlnoci a vychází po 1. hodině ranní. Ovšem slunce na obzoru vidíte i po jeho zapadnutí a světla je tu v 1 hodinu (viz. fotka - foceno 5.6. v 1:00) ráno jak v 9 hodin, vidět je i modrá obloha. Takto to bude trvat až do noci z 23. na 24. června, kdy nastává nejdelší den a ve Švédsku jeden z nejvýznamnějších svátku - Middsommar (letní slunovrat) . Od té doby se začne opět den zkracovat až do konce prosince, kdy nastane naopak nejdelší noc, což tady zanemná, že slunce vyjde v 11 a zapadne ve 14.
Doufám, že se k psaní teď dostanu o něco častěji abych tu dál nemusel psát tyhle hrozný slohovky.
Vojta
