Road to Imatra, část 4. / #4DaysToGo

V předchozích dílech jsem představoval tratě, jejich vítěze a letošní favority. Ale co je potřeba k tomu, abyste se na trať vůbec mohli vydat? A jaké vychytávky a vylepšení zkušení LOBáci používají? O tom jsem se rozhodl psát dnes.

Výzbroj LOBáků

Když se na lyžařského orientačního běžce podíváte zezadu, možná byste ani nepoznali, že právě jede závod v LOBu. Na nohou pár lyží, v ruce hůlky, navlečen do barevné kombinézy a velkou rychlostí se od vás vzdaluje. Proto byste ho

považovali za normálního lyžaře (pokud by teda zrovna někde v plné rychlosti neskočil do lesa, to lyžaři zrovna pravidelně nedělají), jenže když se podíváte pořádně, je na něm něco zvláštního. Na hrudi má připevněný jakýsi stoleček. I když se při výrazu "stoleček" asi každý LOBák naštve a se slovy "To sakra není žádnej STOLEČEK!" nejspíš odejde, musíme uznat, že to opravdu jakýsi stoleček připomíná. V odborné terminologii se tato vychytávka nazývá "mapník".

1) Mapník

Neodmyslitelná část LOBáckého vybavení. Jelikož lyžařský orienťák potřebuje k jízdě i ruce a tudíž by nemohl v ruce držet mapu, máme tu proto mapník aby to udělal za nás.

Mapník se připíná kolem trupu, právě tak aby deska s mapou byla v zorném poli závodníka a aby z něj bylo možné co nejlépe číst mapu.

Mapník se skládá z několika částí.

První částí je deska (průhledná nebo ne, to nehraje roli. Každá značka vyrábí desky jiné), na kterou se pokládá mapa, a k tomu aby mapa nespadla se používá fólie, na které jsou umístěny jakési cvočky, nebo zacvakávací knoflíčky, právě pro uchycení mapy. Deska je otočná, to kvůli otáčená mapy na sever a posuvná (nahoru, dolů) aby si každý nastavil, kde chce mapu mít. Někomu vyhovuje když se na mapu musí dívat trochu dolů, někdo jezdí s mapou přímo před obličejem. Podle toho se také vyrábějí délky nástavců, které drží desku. Nástavce jsou upevněny, tak aby s nimi bylo možné pohybovat nahoru a dolů, takže když jedete dlouhý postup, kde třeba mapu nepotřebujete, můžete si mapník přiklopit k tělu a nepřekáží vám. Nebo například při pádu, se mapník při nárazu má možnost sklopit a tudíž se zde omezí pravděpodobnost nějákého zranění.

Deska mapníku s přivírající fólií

Další významnou částí mapníku je část, kterou si mapník na sebe připevňujete. Mapník se připíná na trup, a to pomocí různých pásek a jedné změkčené desky, na které je přichycen nástavec a která se po připevnění nachází někde na vrchní části břicha a svým tvarem se snaží, kvůli stabilitě, co nejlépe padnout na lidské tělo a různé nerovnosti, které tam máme.

Jako další slouží k připevnění pásky, které se upínají kolem trupu a zacvakávají se jednodušše jako třeba lyžařská helma, na straně břišní desky.

Ve výsledku potom deska drží mapu, při jízdě se mapník klepe jen minimálně a tak je možné i za jízdy číst mapu. Neutáhnutý mapník, který není plně připevněn k tělu a při každém pohybu se pohybuje taky, je špatně upevněný mapník. Neboli mapník k...k ničemu.

Já sám znám pouze tři výrobce mapníků pro lyžařský orientační běh. Českou značkou je například značka Miry, která se ovšem sepcializuje hlavně na mapníky pro MTBO (orientační jízda na horských kolech), ale vyrábí kvalitní mapníky i pro LOB. Další českou značkou jsou mapníky Lauič, které se ovšem už nevyrábí. Velice kvalitní a asi nejpopulárnější mapníky vyrábí Švédská značka Nordenmark, která stejně jako značka Miry vyrábí mapníky i pro LOB i pro MTBO ale stejně jako se Miry specializuje na výrobu MTBO mapníku, tak Nordenmark zase na výrobu těch pro LOB a reprezentují ji jména jako Erik Rost, Tove Alexandersson nebo Lars Moholdt a plno dalších světových závodníků.

2) Buzola

Další nepostradatelná část výbavy pro orienťáky, bez které by byl přesný pohyb v lese podle mapy téměř nemožný. Ovšem buzola je neodmyslitelnou součástí spíše klasického orienťáku. V LOBech není zas tolik používaná a znám i závodníky, kteří jezdí bez ní, ale občas je dobré ji mít. Buzola se připevňuje několika různými způsoby, buď se velice profesionálně (pomocí tejpovací nebo jiné pásky) připevňuje k nástavci na desku (nebo jinou část mapníku) a nebo se vozí upevněna podobně jako hodinky na ruce. Význam ovšem není tak velký jako v OB jelikož se zde nepoužívají azimuty, takže většinou slouží pouze k orientaci mapy na sever, což se ovšem někdy dá určit i pomocí stop.

3) Čip

Velice důležitá, možná nejdůležitější součástí SI popřípadě EmiTag jednotka, obecně nazývané jednoduše "čip", ale vezmeme to postupně. Pomocí čipu se tzv. razí kontroly, což znamená, že se čip strčí (SI) nebo přiblíží (EmiTag) ke čtecí jednotce, která je na každé kontrole. Každá jednotka má vlastní kód, který se při oražení kontroly do čipu zaznamená. Zaznamená se do něj i čas a tudíž i pořadí, ve kterém jste jednotlivé kontroly orazili. Po dojetí do cíle a oražení cílové jednotky se čip vyčte a z počítače vám vyjede čas, mezičasy, kterých jste na jednotlivých kontrolách dosáhli a taky nejdůležitější část, jestli máte všechny kontroly a jestli je máte ve správném pořadí. Takže čip jednoduše měří čas a zaznamenává průběhy/průjezdy kontrolami. Kontroly se označují červenobílým "lampionekm", který je umístěn těsně u čtecího zařízení. Každý čip má své ID, které je i jakýmsi ID každého závodníka. Tím, že toto ID je často používáno, každý závodník si ho po chvíli zapamtuje a je pak možné ho používat třeba i jako heslo, což je ovšem, podle mě, příliš riskantní, každopádně zajímavý článek o čipech (i když jen o těch v OB si můžete přečíst na stránce O-News)

Aby toho nebylo málo, tak máme pro jistotu dva typy čipů.

a) SI jednotka - klasický čip, připevněný na prstu jedné ruky. Pro oražení kontroly je ho potřeba zasunout do čtecí jednotky a počkat na světelný a zvukový signál, který potvrzuje oražení kontroly. Nejnovější typy SI čipů potom pro větší jistotu, po oražení kontroly ještě několik sekund bliká. Tento typ je využíván především při normálním OB.

b) EmiTag jednotka - neboli v LOBáckém slangu "emitka" je čip, který se neupevňuje na prst, ale na zápěstí, je o něco větší a má tu výhodu, že dokáže kontrolu orazit až na vzdálenost jednoho metru (ovšem nedoporučuji při závodě zkoušet jestli to opravdu funguje na ten metr. Doporučuji čipem projet těsně kolem krabičky) a tudíž závodník nemusí u kontroly zastavovat, což se v LObech, ake třeba také při MTBO vyplatí a předchází se tím i nepřijemným situacím, kdy například při hromadném startu sjíždíte ve 20ti lidech dolů z kopce ke kontrole a teď si představte, že každá musíte u kontroly v té rychlosti zastavit a orazit...to by asi nebylo moc příjemné. Proto je tento druh často využíván, hlavně při mezinárodních závodech LOB a MTBO a stejně tomu bude i za pár dní ve Finsku. Pp oražení kontroly emitka zabliká a vydá zvukový signál, proto je možné vidět závodníky po oražení kontroly "telefonovat" (přiloží si čip k uchu).

Stejně jako čipy na nohou lyžařů, které se lyžař při finiši snaží co nejrychleji dostat do cíle, většinou předkopnutím nohy na cílové čáře, stejně tak "emitka" při průjezdu cílem zaznamená váš průjezd, proto je při dojezdu do cíle možné sledovat některé závodníky při různých kouscích připomínajících let supermana.

4) Hole

Vlastně se téměř neliší od těch normálních, pouze se na konec přidělávaji speciální široké "košíčky", aby se co nejméně bořily v úzkých, měkkých stopách, protože hole jsou důležitou pomůckou při udržování při různých, občas téměř akrobatickým, kouskům, které v lese předvádíme (skákání přes potoky, jízda z kopce mezi stromy v hlubokém sněhu a mohl bych pokračovat) jen pro to, abychom dojeli co nejrychleji ke kontrole. Občas si říkám, že můžeme působit trochu jako blázni...ale i to dělá tento sport tak krásným.

Asi nepopulárnější "košíčky" pro LOB vyrábí značka Rex.

Opravdu se LOBáci malují?

Jak jste si možná mohli všimnout na nějakých fotkách, někteří závodníci si před závodem malují pod oči černé pruhy. Ne, není to součást moderního make-upování v orienťáckém světě a tyto pruhy neslouží ani pro odstrašení soupeřů na startu.

Toto pomalování se používá především za slunečného počasí, kdy se může na fólii, která drží mapu na desce, odrážet sluníčko, což potom ztěžuje čtení mapy. A tyto pruhy právě slouží ke zmírnění tohoto slunečního odlesku při čtení mapy a při pohledu směrem dolů na mapu pohltí část odrazů, které jdou z mapy. Ovšem nikdo nezakazuje malovat si to i při sněžení abyste vypadali drsně a profi...

...jako já tady.

K málování těchto zvláštních "stínů" se můžou použít speciální barvy, ale bohatě postačí saze z výfuků parkujících aut v centru závodů. Když si pod oči máznete trochu Švédských sazí z týmového auta, bude vám to možná lítat jako jim samotným. Ruské nedoporučuji, ještě v nich bude usazené něco podezřelého a jak pak budete vysvětlovat, že to bylo ze sazí...

Možný zdroj kvalitních sazí pod oči - týmová auta TOP národů.

Snad jsem vám objasnil, pár speciálních/divných věcí a zvyků z "našeho světa", které vám možná vrtaly hlavou. Pokud ne, doufám alespoň, že jste si prohlédli a užili pěkné fotky.

Zítra se pokusím opět něco napsat. Téma je, je stejně jako minule, pro všechny z nás zatím tajné.

Vojta