JWSOC 2017 aneb můj nepovedený týden (2/2)
Pokračování minulého článku.
Po náročném (psychicky i fyzicky) nás čekal zasloužený den volna. Někteří ho využili ke zotavení ze svých zranění, které utrpěli na longu a my ostatní jsme vyrazili za krásného počasí na lehké vyježdění. Opět jsme si neodpustili nějaké ty skoky a krásného počasí využili i k nafocení nových fotek na Instagram nebo Facebook.
Je tu sobota a s ní poslední individuální závod - middle. Po předchozích výkonech jsem byl, právem, nasazen do první, nejslabší, skupiny. Nevadillo mi to, naopak jsem byl rád, že nebudu tolik nervózní z ostatních závodniků. Chtěl jsem si zajet čistý závod, ale to se opět nepovedlo. I když to nebyla taková pohroma jako předchozí dva závody, tak jsem se i tak nevyvaroval několika chyb. Hned na trojce jsem se opět v tom samém místě jako na sprintu zamotal v čárkách a než jsem se našel nechal jsem tam téměř 3 minuty a hned na 4 jsem to "pojistil" další minutou. Poté jsem spíše stahoval svou ztrátu, sjel se s Rusem a tak zbytek závodu nebyl taková pohroma, i když bych tam takovou minutku ještě našel. Nakonec z toho bylo 28. místo, což byl také můj letošní nejlepší individuální výsledek. Před mistrovstvím jsem si nemyslel, že nakonec budu rád, že se vejdu do třicítky, ale co už. Tohle všechno jsou zkušenosti, které mi mohou do budoucna pouze pomoct.
Skvělou formu potvrdil Vladislav Kiselev který doslova rozdrtil zbytek startovního pole, když druhému Pavlenkovi (oba Rusko) nadělil dvě a půl minuty a dojel si tak pro 3. zlato z letošního mistrovství. Medaili si nakonec vyjel i druhý z mých kamarádů a tréninkových kolegů ze Švédska Rasmus Wickbom, který i přes hrozivě vypadající ztrátu (na vítěze 4 minuty) nakonec vybojoval bronz.
Poslední den mistrovství byly na programu štafety a závěrečný banket. Nasazení na štafetu nakonec vypadalo, tak že jsem jel 2. úsek a ukázalo se to jako dobrá volba. Rozjížděl Ondra Hlaváč, který přijel na 10. místě se ztrátou přes 4 minuty na, v tu chvíli vedoucí, Finy. Vyjížděl jsem tak zhruba půl minuty za Estonskem se Švédskem a těsně za mnou byla potom druhá štafeta Finska. Až teď, poslední den JMS, se mi podařilo ukázat, že formu mám a připravený jsem dobře,jenom jsem to z nějakého důvodu nedokázal zatím prodat. Po prvním postupu po plné, kde jsem do toho docela bušil jsem měl na dohled Estonce, kterého jsem přejel už na trojce. Po delším postupu, kde jsem se mu trochu trhnul jsme se zase sjeli, když jsem měl nevýhodnou farstu, ale tempo jsem jel trošku jiný, a tak jsem mu, nakopnutej tím, že jsem ho dojel tak brzo, zase lehce ujel a před sebou už viděl Litevce, co vyjížděl skoro 2 minuty přede mnou. Toho jsem prostě musel cvaknout! To se mi povedlo o 3 kontroly dál, kde trošku zazmatkoval v dohledávce, a tak jsem si mohl odškrtnout i jeho. V tu chvíli jsem už podle mezičasů předjel i chybujícího Švýcara, kterýho jsem na trati ani nepotkal. Závod mi odsejpal, chyby jsem nedělal, mapu si hlídal a i přes občasné zaváhání při vybírání volby se mi jelo skvěle. Moc jsem nemyslel na to, že jedu dobře, protože v tu chvíli bych to určitě někde zazdil.
Když jsem ale najížděl do závěrečný části trati na golfovém hřišti, uviděl jsem kousek před sebou Rusa s Norem a pocitu, že jedu dobře jsem se už neubránil, ale ještě mi na ně kus chyběl. V první chvíli mě asi na sekundu napadlo, že jsem dojel ruskou jedničku, ale to jsem zavrhnul a počítal taky s tím, že i Nor jede "B" štafetu. I tak to byly ale štafety co vyjížděly 4 respektive 3 minuty přede mnou, takže jsem dneska celkem letěl. Na posledních postupech jsem se kousnul a chvíli vysel Rusa a v posledním kopci jsem ho definitivně trhnul, když jsem sundal lyže a radši to vyběhnul což se ukázalo jako výhoda, protože ten Rus byl úplně tuhej a tak se v těch stromech jen zasekal, dojel jsem ještě se slušným náskokem. Za norem, který jak jsem se dozvěděl opravdu jel první štafetu, jsem dojel asi půl minuty. Celkově jsem nás vytáhl na 5. místo a jak jsem později zjistil zajel jsem 4. čas na úseku (13. celkově) se ztrátou necelé 2 minuty na nejlepší čas úseku. První a jediný závod, se kterým jsem byl letos spokojený, a ve kterém jsem ukázal, že jsem na to měl. Jsem aspoň rád, že se mi to povedlo ve štafetách, kde nejdete pouze za sebe, a v případě chyb to nekazíte jen sobě, ale vaší štafetě. Nakonec jsme 5. místo udrželi, i přesto že jsme dojeli jako 6. v pořadí, ale před námi byla "dvojka" Finska, která se do redukovaného pořadí nepočítá. Takže štafety hodnotíme jako úspěch, nejen kvůli 5.místu, což byl náš cíl, ale i díky tomu, že jediná "B" štafeta co se před nás dostala byla ta Finská a za sebou jsme nechali tu Norskou nebo Ruskou, což je podle mě, velký pokrok a příslib do budoucna, že máme na to, přibližovat se TOP zemím.
Štafety suverénně ovládlo Rusko (!4. zlato ze 4 závodů pro Kiseleva!). Za nimi dojelo Švédsko po neskutečné stíhací jízdě Švéda Sjökvista, který zajel suverénně nejrychlejší čas dne (o minutu překonal na stejné trati, nejlepší čas dospělých) a vytáhl Švédy na 2. místo, třetí dojeli Finové.
Všechny závody jsou u konce a nás už čeká jen závěrečný banket, neboli společná večeře, promítání fotek z mistrovství a v neposlední řadě afterparty, ze které ovšem náš tým musel odjet dříve, takže jsem zbytek večera strávil se Švédy, se kterými potom i ráno odjel zpět do Älvsbynu.
Mistrovství hodnotím jako nepovedené. Jediný závod, kde jsem předvedl dobrý výkon byly štafety, tak jsem si alespoň dokázal, že jsem na to měl...ale všechno jsou to zkušenosti do budoucna. A přeci jenom, chybami se člověk učí, takže se z toho musím poučit a jít dál.
Vojta
