Road to Imatra, část 3. / #5DaysToGo

Ve včerejším článku jsem se trošku rozepsal, protože jsem měl plno informací, které jsem chtěl do článku dostat, tak jsem se rozhodl, že to rozdělím do článků dvou. Včera jsem představil nejkratší, sprintové tratě, dnes se zaměřím na delší, distanční závody, které svým časem přesahují 30 minut.

oficiální stránky mistrovství (odkaz v obrázku)

Middle (všechny kategorie – sobota 11.2.2017)

Nebo také česky krátká trať, je závod stavěný na odhadovaný čas vítěze 40-45 minut (v elitních kategoriích), respektive 25-30 minut (v juniorských kategoriích). To je čas o dost delší než na sprintových tratích a tudíž je zde potřeba rozvrhnout si síly na celých 40 minut a neunavit se hned na začátku s pocitem, že když je to krátká trať, tak musím jet co nejrychleji.

Trať middlu se vyznačuje velkým počtem kontrol na poměrně krátké trati,že to ve výsledku vypadá tak, že máte stále co řešit. Nerozhodují zde ani tak volby postupu,jako spíše rychlé rozhodování a precizní čtení mapy. Většinou se kontroly stavějí blízko k sobě, občas je trať vylepšena ještě o jeden nebo dva delší postupy.

Letos, stejně jako u sprintu, očekávám mapově náročný závod v husté síti čárek s množstvím kontrol (které nemusí být všechny vaše)Závod ovšem prověří i fyzickou připravenost, protože převýšení téměř 300m (M21) respektive 250m (M20) slibuje náročné výjezdy, převážně v čárkách, což je dělá ještě obtížnějšími.Narozdíl od minulého roku se letošní middle jede inetrvalově, ne hromadně jako tomu bylo loni.

M21 – 9,3km/14,1km/21k/295m (převýšení)

W21 – 8,3km/11,8km/18k/260m

M20 – 8km/11,3km/19k/250m

V mužské elitě bude titul obhajovat Lars Moholdt z Norska, za kterým minulý rok dojeli Lamov (Rusko) a Rost (Švédsko). Všichni tři patří mezi velké favority i letos. O stupně vítězů bude chtít zabojovat i Bulhar Stanimir Belomazhev, který ovládl tuto trať na mistrovství Evropy 2015 ve Švýcarsku. Stejně jako na sprintu patří do skupiny favoritů Švéd Markus Lundholm. Dalším závodníkem, který má šanci do konečného pořadí promluvit bude i domácí Janne Hakkinen.

V ženské kategorii byla minulý rok nejrychlejší Ruska Mariya Kechkina, která před druhou Tove Alexandersson(Švédsko) dojela o tři čtvrtě minuty dříve. Třetí skončila Tatyana Oborina, rovněž z Ruska, která v závěru předjela naší Hanu Hančíkovou, kterou na konci zradila technika, když při průjezdu kolem sběrky (poslední kontrola) její čip tuto kontrolu nezaznamenal, a tak o medaily přišla až na poslední kontrole.

Stejně jako u mužů se loňské medailistky řadí mezi největší favority i letos. Na paty jim bude šlapat Ruska Trapezniková, Švédská závodnice Magdalena Olsson, nebo domácí reprezentantka Finska Sonja Moersky.

U juniorů se minulý rok middle proměnil v Ruskou exibici, když všechny 3 medaile putovaly do Ruska. Vyhrál s velkým náskokem (1:35) před druhým Kiselevem, který dojel ovšem s téměř minutovým náskokem na třetího Pavlenka, který ovšem ztratil na vítěze 2 a pů minuty. Do ztráty 3 minut se ještě vešel Nor Heimdal, který ztratil 2:44. Poslední z této čtveřice ovšem nadělil 5. v pořadí další minutu, takže rozdíl mezi 1. a 5.místem byl téměř 4 minuty! Což je veliká ztráta vzhledem k tomu, že se závod jel s hromadným startem, kde někomu takto ujet je velice těžké.

Já jsem si minulý rok vyjel na middle zatím své nejlepší umístění, kterým bylo 14. místo (jako první z nerusů a neskandinávců).

Za velké favority považuji opět a stále silné Rusy (mimo Gorlanova, který již není junior). Stejně jako na sprintu budou velkými favoriti i Švédi, v čele s loni 6. Sjökvistem nebo letos výborně jezdící dvojií mých tréninkových parťáků – Salén, Wickbom. Dalším závodníkem s medailovými ambicemi bude určitě Nor Heimdal. A stejně jako ve sprintu já osobně považuji za favority dvojici Finů, Toivanen a Toivonen. Ovšem juniorská kategorie má možných favoritů plno a z prvních 12 závodníků může vyhrát kdokoliv.

Můj cíl pro celé mistrovství je pokusit se obhájit 14. místo a pokusit se probojovat i v dalších závodech mezi 20 nejlepších.

Mimochodem TOP20 je jako úspěch považována i zde v Älvsbynu, kde se od září připravuji, mimo jiné, i s Rasmusem Wickbomem a Robinem Salénem, které jsem sice zařadil mezi favority, protože i na mezinárodních závodech, kterých jsme se letos zúčastnili, patřili k absolutní špičce. Ale oni sami budou jako úspěch považovat i umístění v TOP15, nebo třeba dostat místo v "A" štafetě své země (Švédi posílají do bojů v juniorech celkem 6 kluků a 6 holek, štafeta má 3 členy).

I zde je vidět, jak je juniorská kategorie velice vyrovnaná a odhadnout favority je velmi těžké, mnohem těžší než třeba v elitních kategoriích.

Long (všechny kategorie – středa 9.2.2017)

Jak už název napovídá jedná se o nejdelší závod, královskou trať, trať na které nejlepší závodníci dosahují časů přes 90 minut. Jedná se asi o fyzicky nejnáročnější závod, ze všech které absolvujeme. Trať se vyznačuje svoji délkou, samozřejmě,ale také, na svoji délku, poměrně malým počtem kontrol, kde rozhoduje většinou volba postupu a jeho následná realizace. Většinou se jedná o objetí zprava nebo zleva, či o postup „rovně“, který většinou bývá složitýna mapování, ale pokud závodník ví, že na tom není fyzicky tak dobře, aby se mu vyplatil delší a jednodušší postup, ale naopak ví že jeho silnou stránkou je mapa, pak volí postup kratší. Na každém longu by měl být na trati tzv. „králík“ neboli královský postup. To je nejzásadnější (ne vždy nejdelší) postup na trati, který nabízí plno variant voleb postupů, a na kterém se takzvaně „láme chleba“. Většinou se jezdí na mapě v měřítku 1:15000.

Letos pořadatelé naplánovali long s hromadným startem, což znamená, že se dočkáme nějakého rozdělení trati, aby všichni závodníci nejeli stejnou a nedocházelo k zavěšování (ke kterému ovšem nevyhnutelně dochází i tak). Nejčastějšími způsoby rozdělení trati pro hromaďák je 1) motýlek (závodníci mají stejné pouze uzlové kontroly, ze kterých vede postup na několik kontrol a každá varianta mapy má jako první jinou z nich, ovšem každý závodník absolvuje všechny varianty, ale pouze v jiném pořadí. V mapě to potom připomíná motýla, proto motýlek - viz. mapa middle) a nebo za 2) okruhy (klasické rozdělení trati do dvou nebo více okruhů, které závodníci objedou v různém pořadí. V tomto případě dochází k výměně mapy). Stejně jako každý long, tak i ten letošní vypadá velice náročně a tělo mě bolí už když se podívám na parametry.

M21 – 18,4km/26km/37k/840m

W21 – 15,6km/24km/29k/730m

M20 – 15,6km/20,5km/29k/705m

Loňský long v Rakousku ovládl, a svůj zlatý hattrick dovršil Lars Moholdt, druhý skončil Ruský veterán Eduard Khrennikov. Jako třetí dojel, a příjemnou změnu ve výsledcích v kolonce států udělal Bulhar Stanimir Belomazhev, který si tak alespoň částečně spravil chuť. (na sprintu byl diskvalifikován a na middlu určitě také pomýšlel výš). Jelikož v LOBech neexistují žádné traťové specializace, favorité zůstávají podobní, možná dokonce stejní, jako na předchozích tratích. Ovšem zde se bude hrát velkou roli fyzická připravenost závodníků a vzhledem k tomu, že většina se jich soustředí až na blížící se MS, které se v březnu bude konat v Rusku, je možné, že někdo z favoritů nebude ještě v TOP formě.

V ženách, stejně jako na middlu, loni zvítězila Mariya Kechkina, před další Ruskou Trapeznikovou a třetí Alexandersson, které se vešly do 1:24 ztráty. 4. v pořadí, Švédka Magdalena Olsson, už za vítězkou zaostala o 4 a půl minuty a 5. Hanka Hančíková už dokonce o 7 minut. S letošními favoritkami na longu je to stejné jako u mužů, ale opět budou silné Rusky, se kterými se o medaile poperou reprezentatky Skandinávských států. To je podle mne takový nejpravděpodobnější scénář.

V juniorech se mezi dvojici Rusů Kiseleva (1. místo) a Gorlanova (3.místo) dostal Fin Anssi Koirikivi, který ovšem, stejně jako Gorlanov, není již věkem junior,a tak do bojů o medaile letos zasáhnout nemůže.

Štafety (všechny kategorie – neděle 12.2.2017)

Závod tříčlenných družstev/štafet. Narozdíl od sprintových štafet, kde je družstvo smíšené, se v normálních štafetách tým skládá buď ze tří mužů, nebo žen (záleží samozřejmě na kategorii). První úseky startují hromadným startem a tratě jsou tzv. „farstované“ což znamená, že jsou vyrovnaně dlouhé (v součtu všech 3 úseků), kontroly leží většinou kousek od sebe, ale nejsou stejné. Každý absolvuje svůj úsek dlouhý zhruba jako zkrácený middle, tudíž zhruba 30 minut, poté předá plácnutím, nebo předáním mapy dalšího úseku, svému kolegovi.

Tým, který se po 2 předávkách a 3 úsecích dostane jako první do cíle a má v pořádku ražení kontrol, vítězí. Jednoduché a divácky zábavné, protože umístění se, vzhledem k odlišnosti tratí neustále mění a je také velice jednoduché orazit špatnou kontrolu. Oficiální výsledky jsou opět počítané v redukovaném pořadí (v případě, že jeden stát postaví na start dvě nebo více štafet, do výsledků se započítává pouze lepší z nich).

Loňskými mistry se stala štafeta Švédska (Lundholm, Nordberg, Rost), která bude na nejvyšší příčky určitě pomýšlet i letos. Na druhém místě dojely Rusové (Grigoriev, Khrennikov, Lamov) a jako třetí štafeta Norska (Madslien, Watterdal, Moholdt). Tyto národy budou opět velkými favority i letos, ale své 4. místo bude chtít zlepšit určitě i domácí Finové a vzhledem k redukovanému pořadí, se do bojů o přední příčky může zapojit i štafeta ČR, která loni obsadila 6. místo.

V ženách Švédský double dovršila štafeta ve složení Wickbom, Olsson, Alexandersson. Za nimi jako druhé dojela štafeta Ruska (Tretyakova, Frolova, Tarasenko), která byla nasazena až jako Ruská B štafeta. Na 3. místě, takže stejné pořadí jako v mužích, dojely Norky Ulvensoen M., Uvĺvensoen A., Benjaminsem. Štafeta ČR skončila na 5. místě v redukovaném pořadí.

V juniorech bylo obsazení stupňů vítězů stejné jako v elitních kategoriích, pouze v trošku pozměněném pořadí. Vyhrálo suverénní Rusko (Pavlenko, Gorlanov, Kiselev), před Norskem (Gulbrandsen, Baklid, Heimdal) a Švédskem (Salén, Jacobsson, Sjökvist). Naše štafeta, kde jsem jel 1. úsek, se po ne uplně ideálním závodě ani jednoho člena štafety, nakonec dostala na 6. místo, tudíž na tzv. „velkou bednu“ a i když jsme vyhlášení kvůli sněhové válnici nestihli, odvezli jsme si alespoň diplom.

Myslím si, že i podle výsledků štafetového závodu je jasně vidět, které země v této době absolutně dominují, a tomu odpovídá i umístění v individuálních závodech, kdy se do první desítky dostane, někdo s jinou vlaječkou u jména, jen velice zřídka, ale na druhou stranu stále častěji. A to je dobrá zpráva. Musíme tyto velmoci taky trochu potrápit, ať to nemají zadarmo!

Vojta