Tři dny v divočině
V neděli jsme vyrazili na 3 denní tréninkový kemp do švédských hor (fjällen), přesněji do městečka Ammarnäs, které leží asi 300km západně od Älvsbynu. Čekaly nás tréninky na kolečkových lyžích a plno běhu po horských pláních. Vyráželi jsme v neděli v 10:00, což bylo, vzhledem k tomu, že jsme se v sobotu vrátili ze závodů až po půlnoci, docela brzo. Ráno jsme tedy všichni pobíhali po domě, hledali boty, hůlky a do toho si ještě připravovali oběd na cestu. V 10:00 jsme ale opravdu vyráželi, žádné zpoždění! Nevěděl jsem co mám od švédských hor očekávat, ale zjistil jsem, co nás asi tak bude čekat, když jsem uviděl ceduli "Välkomna i Lappland" (Vítejte v Laponsku) a taky když jsme asi po hodině cesty zastavili na benzínce s tím, že je to poslední obchod na dalších 200km. Hned po tom jsme vjeli do "divočiny". Projížděli jsme lesy, kolem bažin a jezer, domy jsme moc nepotkávali.Sice jsme občas projížděli nějakými osadami, ale města vůbec.
Cestou se vystřídaly asi 3 druhy počasí: déšť, slunce a zataženo s větrem. V tuhle chvíli jsem si uvědomil, že to bude asi něco jiného než naše české hory.
Ammarnäs je typická horská švédská vesnička. Pár rodinných domků, rybářská chata, malý obchůdek s potravinami, jedna restaurace a ubytovna, kde jsme bydleli i my. Protéká jím poměrně velká řeka, kolem které se to jen hemží rybáři. Obecně patří tato oblast k jedné z nejoblíbenějších rybářských destinací ve Švédsku.
Hned po příjezdu nás čekal volný dvouhodinový trénink na kolečkových lyžích (soupaž/klasika). Ve Švédsku se jezdí na "kolcích" nejčastěji po silnicích, obzvláště tady, kde kolem nás projela za celou cestu jedna čtyřkolka, traktor a jedno auto. Takže tyto 3 dny bylo na silnicích kolem Ammmarnäs více lyžařů než aut.
Na večeře, stejně jako na obědy, jsme chodili do místního "hotelu", který byl velice pěkný na to, že leží v takové pustině, takže o kvalitní jídlo nebyla nouze. Snídaně jsme si dělali sami, ze společně nakoupených ingrediencí, ze kterých jsme si, jak už je tady zvykem, dělali i "druhou večeři". Druhý den byly na programu výjezdy na nedaleký kopec (cca 3,5km). Nejdříve klasika a hned potom taky skate. Startovalo se intervalově, kluci i holky dohromady. Jelikož bylo soustředění spojeno i se soustředěním lyžařů, tak nás na startu bylo zhruba 40. Kopec sice nebyl moc prudký, ale v nějákých pasážích se zvedal tak, že jsem byl rád že mají klasické kolce zabržděné zadní kolečko a tudíž nesjedu zpět do údolí. Celý kopec jsem si držel stejné tempo, síly mi přidávalo i to, že jsem startující před sebou dokázal předjíždět a to, že kolem mě proletěli 3 lyžaři co startovali za mnou, jsem se snažil moc nevnímat a na začátku se snažil i zachytit jejich tempo, ale po prvních metrech v závěsu jsem si to zase rozmyslel a pokračoval ve svém "ploužení". S časem 15:46 jsem skončil zhruba kolem 10. místa. Po krátkém odpočinku během jízdy autem zpět na start jsme vyrazili ve stejných intervalech na druhou část, tentokrát na kolcích pro skate. Taktiku jsem si držel stejnou, jako na klasice a průběh byl taky podobný, až stejný, protože po stopnutí hodinek jsem viděl, že mám na vteřinu stejný čas, jako na klasice a opět jsem byl někde kolem 10. místa kam jsem se zařadil i po součtu obou časů. Pouze 2 z 9 kluků s rychlejším celkovým časem byli z orienťácké/lobácké skupiny, ostatní byli lyžaři. Hodnotím to jako velice vyrovnaný výkon v obou výjezdech! Odpoledne jsme za krásného počasí vyjeli do hor, kde jsme po vyběhnutí na horské pláně zdolávali jeden vrchol za druhým, a tak 2h běhu utekly jako nic.
-Pohoří ve Švédsku název nemají. Všichni jim říkají obecně "fjällen", některé hory nebo vrcholky názvy občas mají, ale moc lidí názvy nezná, nebo je nepoužívá, takže prostě fjällen!
Typ hor není ani trochu podobný tomu, co znám ze střední Evropy. Nejsou tu zalesněné vrchy nahoru dolů s hustou sítí cest jako třeba na Šumavě, ale ani zde nejsou skály a špičaté vrcholy jako v Alpách. Cestou nahoru postupně řídnou a zmenšují se stromy, stejně jako v Aplách nebo v ČR, ale po vyběhnutí nahoru se před Vámi otevřou nekonečné bažinaté pláně, ze kterých občas vystupují zaoblené travnaté vrcholky, na které je zvykem pokládat kamínky, aby bylo v zimě hodně sněhu. Nevede zde moc cest, takže se běhá prostě volně po pláních, kde se kromě šílených běžců prohání i plno, zde volně žijících sobů-
V úterý se počasí trochu zkazilo a i Švédské hory nám ukázaly, že tu není pořád jen slunečno a teplo. Teplota v údolí klesla, zhruba na +10, nahoře pak byla zima ještě o něco větší a když se do toho přidal déšť a studený vítr, bylo z toho počasí, přímo stavěné pro 3 hodinový běh po otevřených pláních a vrcholcích místních hor. Při každém vyběhnutí na jeden z vrcholků, nás přivítal studený vítr ze všech stran, takže jsem moc nezastavovali aby na nás déšť, který se celý den snášel z oblohy nezledovatěl.
Zhruba po 3 hodinách běhu jsme promrzlí dorazili na místo, kde jsme mysleli, že nám druhá skupina, která se neodvážila na vydat se do hor na 3 hodiny, nechá auto, ale bohužel došlo k nedorozumění, a tak jsme museli dalších 30 minut sbíhat do údolí na další parkoviště. Nakonec z toho bylo 3:40h běhu a téměř 28km. Slušná dávka!
Odpoledne jsme dali nohám volno a za stálého deště vyrazili potrápit ruce v soupaži do kopce. Hodně mě překvapilo, že ačkoliv celý den pršelo, nikdo si nestěžoval, že by se mu nechtělo trénovat. Odpoledne potom nikoho ani nenapadlo jet jinak než soupaží, i když to vypadalo, že se vůbec nepohybují z místa a ruce už jim vypověděli službu. Stejně se to snažili tahat jen soupaží, protože to trenéři prostě řekli.
Středa ráno, zataženo, ale neprší a před námi poslední trénink soustředění. Tentokrát žádná fyzicky náročná dávka, ale příprava na zimní LOBáckou sezónu v podobě městského sprintu, ale na LOBácké mapě a s možností běhat pouze po "stopách" s tím, že po "tečce" (úzká pomalá stopa, většinou vyšlapaná lyžařem, v mapě značena tečkovaně) můžeme pouze chodit (trénink jsme nahráli z GPS hodinek na server Livelox.com, takže pokud by někdo běžel, tak bychom to zjistili podle GPS záznamu, ale nikdo nepodváděl).
Rychlý trénink s několika volbami postupu, které nakonec rozhodly.
Ve čtvrtek a pátek máme tréninkové volno, takže každý tyto dva dny může pojmout jinak. Někdo na doléčení rýmiček a kašlíčku nachytaných na horských pláních, někdo ke studiu a odpočinku. Někdo také k dalšímu tréninku.
O víkendu mě čekají závody kousek od Luleå. V sobotu long a v neděli štafety.
Více fotek najdete ve fotogalerii.
Vojta
