Kapitola první - Na zkušenou do světa

Za devatero horami a za devatero řekami žil byl jeden kluk...NE! Teď trochu vážně.

Bylo 20. srpna, když jsem se vrátil z Tater ze soustředění s "LOBáckou" juniorskou reprezentací. Čekalo mě plno věci, které jsem musel do mého odletu (23.srpna - 14:00) stihnout. Musel jsem dokoupit pár věcí, zabalit si všechny věci, které budu potřebovat, zabalit si všechny věci, které budu potřebovat a zabalit si všechny věci, které budu potřebovat. Na Vánoční prázdniny se sice budu vracet, ale stejně jsem si musel převážnou většinu věcí zabalit už teď. Co to všechno zahrnovalo? Plno oblečení jak na normální život, tak na orienťák, lyžování a bydlení na intru, 5 párů lyží, 2 páry kolečkových lyží, 5 párů holí a 10 párů bot. Nakonec se to všechno překvapivě povedlo bez větších potíží a 23.8.2016 ve 3:00 ráno naposledy usínám ve své posteli.

Druhý den už bylo všechno připravené, takže jsem se společně s celou rodinou přesunul na pražské letiště odkud jsem měl ve 14:00 odletět směr Praha-Stockholm-Luleå.

U odbavovacího pultu jsem zjistil, že moje letenka zahrnuje pouze příruční zavazadlo a žádné další. Byl jsem trošku zaskočen (paní za pultem evidentně taky), protože jsem tam stál s jedním nadměrným zavazadlem, dvěma kufry, batohem a taškou přes rameno. Nakonec se vše vyřešilo a já se tak, už odbavený, mohl v 13:25 loučit a vyrazit směr "Gate C11". Ještě jsem se musel samozřejmě nechat "proskenovat", ale když zjistili, že u sebe nemám bombu, nůž ani jiné nebezpečné nástroje jako třeba make-up a tudíž nepředstavuji žádnou teroristickou hrozbu, mohl jsem pokračovat dál.

Letadlo do Stockholmu mělo sice pár minut zpoždění, ale nic co by se nedalo vydržet. A tak jsem zhruba v 16:00 dorazil na letiště Arlanda ve Stockholmu, kde jsem měl něco kolem půl hodiny na to, přejít skoro celé letiště na druhou stranu (což jsem v tu chvíli ještě nevěděl) a tam nasednout na letadlo do Luleå.

16:10 - Přistáli jsme a já jsem začal, celkem zbytečně, hledat "Gate 41".

16:18 - Když jsem asi už po třetí procházel terminál a našel jsem vždy jen "Gate 39" chytře jsem usoudil, že jsem asi špatně a šel najít nějakou ochotnou duši, která by mi řekla, jak se dostat ke "Gate 41". Nakonec jsem zjistil, že jsem na špatném terminálu 5 a že musím skoro přes celé letiště na terminál 4. Po tom mě pán ještě upozornil že je 16:20 a že v 16:30 je "boarding". V tu chvíli jsem si uvědomil, že mám deset minut na to, dostat se někam, kam jsem ani přesně neznal cestu. Buzolu jsem měl sice v batohu protože se nikam jinam nevešla, ale bohužel bez mapy jsem byl "namydlenej".

Během mého úprku letištní halou jsem si stihl všimnout, že se zrovna vrátila část švédské olympijské výpravy včetně zlaté medailistky ze závodu horských kol Jenny Rissveds, se kterou zrovna probíhal rozhovor a tak jsem koukl na hodinky a zjistil, že mám čas na úrovni světového rekordu v běhu přes letiště a tudíž si můžu dovolit na chvíli zastavit. Takže jsem viděl ZLATOU olympijskou medaili na vlastní oči. (celý rozhovor zde http://www.svt.se/sport/os-i-rio/svt-tar-emot-rissveds-pa-arlanda/. Je to sice ve švédštině, ale zhruba v čase 1:00 tam je moje bota. Ano, jenom bota...televizní štáby měli těžkou úlohu protože byly v tu chvíli na jednom místě dvě sportovní hvězdy, ale nakonec usoudili, že zlatá medailistka je zajímavější než já ;D).

-Naštěstí všechny ukazatele na terminál 4 ukazovaly správně takže jsem pouze "visel" ukazatele a vůbec nemapoval. V 16:31 jsem celý upocený doběhl na terminál 4 - gate 41, a teď se držte, v novém národním rekordu 10:42 a to i se zastavením na zlatou medaili-

Tak jo, zase vážně.

Podobně jako v Praze jsme vzlétli o pár minut později. Zhruba po hodině letu (18:10) jsme přistáli na letišti Kallax (Luleå), kde přišla na řadu ta nejnapínavější část cesty - čekání na to, jestli dorazili všechny zavazadla správně. Naštěstí ani jedno z mých zavazadel neskončilo v Bangkoku ani nikde jinde na druhé straně zeměkoule a tak jsem už za pomoci Mattiase (trenér OB na mé škole) nesl všechny své věci směrem k autu.

Älvsbyn je od Luleå vzdálen zhruba 60km takže mě čekala ještě asi hodinová cesta, během které jsem byl narychlo trochu seznámen, jak budu bydlet, jak se trénuje a jak vypadá obecné tréninkové týdenní schéma a následné závody.

Po příjezdu jsem nafasoval školní bundu a seznámil se s trenéry a spolubydlícími, kteří postupně přicházeli zjistit, co za člověka to sem vlastně přijelo. Stihl jsem si vybalit a trochu se zabydlet, ale moc víc ne a tak je přede mnou první noc ve Švédsku.